Čtvrtek 6. prosince
V domě Šimonově, tak se ten dobrotivý muž, který nabídl našim poutníkům nocleh jmenoval, bylo přívětivě. V krbu již od rána vesele plápolal oheň. V celém, ač skromném, příbytku krásně voněl čerstvě upečený chléb. Marie a Josef se po delší době vydatně vyspali a pořádně si odpočinuli. I oslík Šediváček dostal dobré čerstvé seno a teplé místo na spaní hned vedle strakaté kravky a statného grošáka. Bylo mu moc dobře, vesele si hned od rána pooslovsku pohýkával.
Sešli se všichni v kruhu Šimonovy rodiny, aby společně posnídali. Šimonova žena Miriam donesla na stůl vše, co jejich domácnost mohla hostům nabídnout. Pojedli křupavý chleba s medem, domácí ovčí sýr, fíky, hrozny a olivy. Vše zapíjeli odvarem z hořkých bylin. Síly se jim navracely zpět do žil.
Poutnící nejdříve povyprávěli svým štědrým hostitelům, kam putují. Pak se jejich hovor stočil na prostý život Miriam, Šimona a celé jejich rodiny. Na jejich lopotivou práci. Měli velká pole, kde pěstovali luštěniny, obiloviny, ovoce i zeleninu. K tomu chovali mnoho domácích zvířat. Jejich dny byly naplněny namáhavou nekonečnou prací.
„Mám však ten náš život rád. Cítím jej každým kopnutím rýče, každým nádechem i výdechem. Rád dělám rukama. Cítím se při té práci šťastný a naplněný,” pronesl zamyšleně Šimon.
Miriam se připojila k hlasitému rozjímání svého muže: „I já se cítím v životě dobře. Vychovávám děti, starám se o náš domov a o to, aby nám společně bylo hezky.” Marie a Josef poklidně naslouchali těm skromným moudrým lidem, kteří byli tak obyčejně neobyčejní. Vždyť co je vlastně skutečné bohatství? Jsou to statky, peníze, moc, postavení… To je přeci moc málo na tak vzácnou a obrovskou sílu…
Josef přerušil zadumané ticho: „Já myslím, že bohatství je to, co máme ukryto hluboko v našich srdcích a myslích. Síla, díky které dokážeme rozpoznat cenné od bezcenného, duchaplné od bezduchého.”
Celou místnost od podlahy až ke stropu naplnilo blaho, radost a klid.

Inspirace:

Co kdybychom se třeba právě dnes, na svátek Svatého Mikuláše, nositele štědrosti a dobroty, zamysleli nad tím, co pro nás opravdu znamená slovo bohatství…
Co je tím naším největším bohatstvím?

c64aa087d4b9e3cff85a14334fe5d318

zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/405183297702449077/

Středa 5. prosince
Jejich kroky toho odpoledne zavedla klikatá pěšina až do malé osady. Stálo tam jen několik prostých stavení. Ozval se štěkot psů, kteří byli zvyklí oznamovat všem obyvatelům příchod někoho neznámého. Jeden ze psů byl opravdu velký a vypadal dost zle. Sliny mu šly z tlamy, uši měl ostře zdvižené a huňatý ohon stažený mezi zadní tlapy. Celá smečka ostatních psů se postavila za něho. Vůbec to nebylo hezké přivítání uondaných poutníků.
Když to Marie sedící na Šediváčkovi uviděla, dostala trochu strach. Srdce jí však zase dodalo odvahy. Zvedla hlavu a hluboce se zadívala rozezlenému psovi do očí. Jakoby si docela potichu vyměňovali nevyřčená slova. Jen tak ze srdce do srdce. Velký chlupáč najednou úplně zkrotl, sklopil uši a začal přátelsky vrtět ocasem. Josef se na Marii obdivně usmál, podal jí ruku a ona pozvolna sesedla z oslíka. Pohladila chlupáče po hřbetě. Ten se chvíli nechal takto hladit, pak si lehl na záda a nechal se od obou ještě pořádně podrbat na břiše.
Celé tohle zvláštní psí přivítání viděl jeden z mužů z vesnice. „Hej, poutníci, vítejte u nás. Ty, ženo, jak jsem viděl, dokážeš zázraky. To se ještě nikomu neznámému nepodařilo! Zkrotila jsi Chloupka jako mávnutím kouzelného proutku! Pojďte k nám. Dobří lidé mají u nás vždy dveře dokořán. Dáme vám najíst, napít a můžete zde i přenocovat.”

Inspirace:

Dnes vpodvečer rozsviťte v okně svíčku, aby Mikuláš a jeho dva nerozluční pomocníci, Anděl - vyslanec z nebeské říše a Čert - vyslanec z pekelné říše, trefili i k vám. Stačí jim dát znamení světýlkem a za okno připravit prázdný pytlíček. Třeba vám tam něco nadělí. A nezapomeňte jako poděkování zazpívat písničku Mikulášovi a říct básničku Čertovi a Andělovi darovat třeba tuhle ochrannou modlitbičku:
Andělíčku, můj strážníčku
opatruj mi mou dušičku
opatruj ji ve dne, v noci
ochraňuj ji od zlé moci
tělo, duši opatruj,
Andělíčku, strážce můj.
A nezapomeňte, každý z nás má v sobě něco andělského, čertovského i mikulášskou štědrost a dobrotu.  

310226

zdroj: https://artchive.ru/artists/68619~Reuven_Rubin/works/391891~Doroga_v_Galileju_Tsfat#show

 

Středa 5. prosince
Jejich kroky toho odpoledne zavedla klikatá pěšina až do malé osady. Stálo tam jen několik prostých stavení. Ozval se štěkot psů, kteří byli zvyklí oznamovat všem obyvatelům příchod někoho neznámého. Jeden ze psů byl opravdu velký a vypadal dost zle. Sliny mu šli z tlamy, uši měl ostře zdvižené a huňatý ohon stažený mezi zadní tlapy. Celá smečka ostatních psů se postavila za něho. Vůbec to nebylo hezké přivítání uondaných poutníků.
Když to Marie sedící na Šediváčkovi uviděla, dostala trochu strach. Srdce jí však zase dodalo odvahy. Zvedla hlavu a hluboce se zadívala rozezlenému psovi do očí. Jakoby si docela potichu vyměňovali nevyřčená slova. Jen tak ze srdce do srdce. Velký chlupáč najednou úplně zkrotl, sklopil uši a začal přátelsky vrtět ocasem. Josef se na Marii obdivně usmál, podal jí ruku a ona pozvolna sesedla z oslíka. Pohladila chlupáče po hřbetě. Ten se chvíli nechal takto hladit, pak si lehl na záda a nechal se od obou ještě pořádně podrbat na břiše.
Celé tohle zvláštní psí přivítání viděl jeden z mužů z vesnice. „Hej, poutníci, vítejte u nás. Ty, ženo, jak jsem viděl, dokážeš zázraky. To se ještě nikomu neznámému nepodařilo! Zkrotila jsi Chloupka jako mávnutím kouzelného proutku! Pojďte k nám. Dobří lidé mají u nás vždy dveře dokořán. Dáme vám najíst, napít a můžete zde i přenocovat.”

Inspirace:

Dnes vpodvečer rozsviťte v okně svíčku, aby Mikuláš a jeho dva nerozluční pomocníci, Anděl - vyslanec z nebeské říše a Čert - vyslanec z pekelné říše, trefili i k vám. Stačí jim dát znamení světýlkem a za okno připravit prázdný pytlíček. Třeba vám tam něco nadělí. A nezapomeňte jako poděkování zazpívat písničku Mikulášovi a říct básničku Čertovi a Andělovi darovat třeba tuhle ochrannou modlitbičku:
Andělíčku, můj strážníčku
opatruj mi mou dušičku
opatruj ji ve dne, v noci
ochraňuj ji od zlé moci
tělo, duši opatruj,
Andělíčku, strážce můj.
A nezapomeňte, každý z nás má v sobě něco andělského, čertovského i mikulášskou štědrost a dobrotu.  

Úterý 4. prosince
Pokračovali v cestě. Vše šlo nyní lehčeji. Josef kráčel svižným krokem. Marie seděla pohodlně na hřbetě oslíka, jejich nového spolu poutníka - souputníka.


Oslík vesele poskakoval a radostně odfrkával. Konečně si připadal v životě potřebný a konečně k někomu patřil. „Dnes je můj nejšťastnější den! Našel jsem přátele! Už nebudu světem bloudit sám!” jásal svou oslí řečí. Marie s Josefem se usmívali, neovládali sice oslíkův jazyk, ale tak nějak v srdci cítili, co si tak šťastně, ten rozjařený čtyřnohý Šediváček, prozpěvuje.

Josef se pokradmu zadíval na svou ženu. Jen tak, nenápadně, aby jeho pohled nezachytila. Zrovna v tu chvíli vyšlo slunce zpoza mraku a jeden z paprsků zasvítil přímo do Mariiných dlouhých tmavých loken splývajících jí až do půli zad. Užaslý Josef zašeptal: „Jsi tak krásná!” V tu chvíli jej zaplavila hrdost. Na ni. Na to, jak odvážná je. Vždyť na sebe vzala tak zodpovědný úkol! Nechat v sobě uzrát ten vzácný plod a porodit děťátko svěřeného od samého Boha. Pocítil hrdost i na sebe, že Marii nezradil a s otevřeným srdcem přijal tu zvláštní pravdu. A pocítil také hrdost na svůj rod a na svůj národ. Vztáhl ruku ke své ženě, pohladil ji po rostoucím bříšku a nahlas řekl: „Jsem moc šťastný, Maruško, že nás okolnosti zavedly na tuhle cestu do Betléma. Mám prostor a čas více o všem přemýšlet, více pozorovat... A také ti budu moct ukázat, odkud pochází má rodina.” Marie se usmála a pohladila ho po jeho ve slunci se lesknoucí kadeřavé kštici.

Inspirace:

Dnes je den Svaté Barbory. Popřejte všem Barborkám a vyjděte si na procházku natrhat pár větviček třešně (zlatého deště…) - ‘barborky’. Dejte je doma do vázy a každý den jim věnujte aspoň milé slovo, myšlenku či písničku. Třeba právě letos vám na Štědrý den vykvetou.

 

Mary and Joseph on Way to Bethlehem

zdroj: http://cfpenitents.blogspot.com/2014/12/december-23-over-two-thousand-years-ago.html

Pondělí 3. prosince
Ve městě nastalo veliké pozdvižení. Všichni, jejichž rodina pocházela odjinud, se museli připravit na cestu, často velmi dlouhou. I Josefa a Marii čekalo předlouhé a namáhavé putování, jelikož Josefova rodina pocházela až z dalekého Betléma.


Odebrali se tedy do svého domu a zabalili si pár věcí potřebných k dalekému cestování. Nazítří ráno se vypravili. Šli pěšky. Kráčeli pomalu, jelikož Marie nosila ve svém lůně nový život. Museli být opatrní.

Josef nesl přes rameno věci v ranečku, chléb, vodu a plášť na přikrytí. To aby jim v noci nebyla zima. Druhou paží láskyplně podpíral svou milovanou ženu. Když došli na kopec, který se vypínal kousek za branami města Nazarethu, zastavili se a z té výšky pozorovali tu nádheru. Město krásné jako z pohádky. Unavená Marie se posadila na kámen, aby se vydáchala a odpočinula si. V tu chvíli si vroucně přála, aby se objevil někdo, kdo by jí pomohl ujít takovou dálku ve zdraví. Hrdlo jí stahovala úzkost o jejich malé děťátko. A najednou se z dálky ozvalo dusání kopýtek a roztomilé: „ÍÁÍÁÍÁ”. Marie i Josef se podivili, ale také zaradovali, když uviděli, kdo se k nim žene. Mariino ryzí přání se splnilo. Mladý šedý oslík s bílým bříškem a bílou skrvnkou na čele se stal jejich nerozlučným přítelem. Dále vezl Marii na svém hřbetu.

Inspirace:

Nachystejte si dlouhý a celkem široký pruh papíru. Přehněte jej do harmoniky, která bude mít 37 okének. Abyste dětem nemuseli číst tento příběh z PC/mobilu/či vytisklého papíru, můžete jej rukou postupně přepisovat (starší děti již mohou přepisovat vlastní rukou). Pak můžete děti nechat jednotlivá okénka příběhu ilustrovat. Příjemnou zábavu a my jdeme taky na to :) 

ArtBook 029 029 JosephAndMaryTravelToBethlehem

zdroj: http://amortalperspectiveofeternity.blogspot.com/2011/11/joseph-and-mary-travel-to-bethlehem.html

Neděle 2. prosince

Jednoho rána nastal ve městě Nazarethu velký zmatek a shon. I seběhli se všichni lidé, muži, ženy i děti, na hlavním trhu, aby zjistili, co se to děje…

 

Branami města právě přijížděl na vraném koni posel samotného císaře Augusta, tehdejšího vládce říše římské. Ten muž oděný v skvostném plášti slavnostně vyňal z torby listinu s císařskou pečetí a četl: „Na vědomí se dává všemu lidu, aby se každý z vás rychle odebral do města, ze kterého pochází rodina vaše. Tam ve svém rodném městě se musíte hlásit. Sám císař vydal toto nařízení o novém sčítání všeho lidu v této říši. Uposlechněte jeho příkazu!“

 

Dozněla jeho vážně pronesená řeč a posel stejně rychle jako se objevil, tak zase zmizel. Jen prach po kopytech koně ještě vířil vzduchem.

 

Inspirace:

Můžete dávat dětem každý den malou hvězdičku (dají se pořídit jako samolepky)/či vystříhanou vločku z papíru. Děti hvězdičku/vločku mohou umisťovat nad celou scenerii s figurkami Josefa a Marie. Postupně budou tak hvězdičky zaplňovat nebesa.

messenger 1

zdroj: https://www.freeholdboropublications.com/2469/folioliterary/messenger/

Sobota 1.prosince


Žil byl kdesi daleko na východ od našeho kraje Muž. Byl synem Jakuba z kmene Judy. Jmenoval se Josef. Byl statný, moudrý a velmi zručný. Rád pracoval se dřevem. Vůně stromů mu učarovala, a tak se rozhodl vdechovat dřevu nový život. Živil se toho času jako tesař.

Žila byla v téže době v témže městě Nazarethu Žena, jménem Marie. Té se jedné noci zjevil krásný Anděl a zvěstoval jí, že bude pod srdcem nosit miminko. Děťátko, které přinese lidem na Zemi věčně zářící světlo. Marie se toho nejprve zalekla, ale její srdce radostí zaplesalo a odvahu jí dodalo. A tak po krátkém zaváhání s vděčností a láskou přijala to, že se brzy stane maminkou.

Josef se Marie ujal. Zasnoubili se. A od toho dne žili spolu bok po boku. Jako žena a muž. Sdíleli spolu radosti i starosti, které řeka života přináší…

nativity mary joseph 1102819 wallpaper

zdroj: https://www.lds.org/media-library/images/nativity-mary-joseph-1102819?lang=por

Advent. Čas očekávání. Čas pro rozjímání.
Vůně skořice, vanilky, perníčků.
Otevřená náruč a teplo domova.
Tolik se těšíme na Vánoce, na ten tajuplný pohádkový čas. 
K uším doléhají krásné zpěvy, andělské zvonění, botky křupou po jiskřivém sněhu a ledu. 
Z oblohy se snášejí sněhová peříčka.
V každém z nás se probouzí malé děťátko s rozzářenýma očima.
Pojďme tento celý vánoční čas, od první neděle adventní až do třech králů, prožít letos třeba tak jako za starých časů...
Když se venku sešeří, rozsviťme si doma už jen svíčku. Nechme se kolíbat mihotáním jejího teplého plamínku. Zalezme si do vyhřátého pelíšku pod peřinu a pojďme si vyprávět. To měkké plápolající světélko je kouzelné. Přenese nás do dalekých krajů a možná i tak trochu hluboko do nás samotných, kde se čas a vzdálenosti stírají…
Ten dávný příběh známe všichni, ale on se dá vyprávět a prožívat zas a znovu. A pokaždé v něm objevíme něco pro nás nového, čeho jsme si před tím vůbec nevšimli…


Adventní kalendář příběhem.
Co budete potřebovat?
stoleček/skříňka, modrá/zlatá/bílá látka/ubrus/šátek, betlémové figurky z jakéhokoliv materiálu včetně různých zvířátek a stáje (kde se narodí Ježíšek), kamínky a další přírodniny (větvičky, šišky, kaštany, šípky aj. dle fantazie) 

Jak na to?
Budete potřebovat místo doma, kolem kterého často chodíte. Může to být třeba malý stůl, skříňka, polička. Na toto vybrané místo prostřete krásnou například modrou, bílou, či zlatou látku, či velký šátek. Doprostřed umístěte ‘stáj’. Na okraj stolečku umístěte figurky Marie a Josefa. Rozmyslete si, kudy povede jejich ‘dlouhá cesta až do stáje v Betlémě’ - tzn. od figurek ke stáji vyskládejte 24 kamínků různých velikostí (krásné je umístit různé druhy minerálů, máte-li doma). Vedle prvního kamínku stojí Marie a Josef 1. prosince. 2. prosince je ráno, či večer (pěkné je zachovat stejný čas každý den) děti či vy samotní (nemáte-li děti) posunou o další kamínek vpřed směrem k ‘Betlému’. A tak každý den, přičemž 24. kamínek je umístěn přímo ve ‘stáji’. 


My vám budeme postupně každý den na našem blogu a FB přidávat malé adventní příběhy o putování do Betléma. Vy si je pak můžete ve svých pelíšcích večer při svíčce vyprávět třeba ten příběh od nás, či nějaký vlastní... 

Přejeme vám všem a každému z nás krásný adventní čas plný odpočinku, uvnitřnění a radostných chvilek s rodinou a přáteli.     


Advent přichází
Anděl v oblacích krásný se vznáší
všemu stvoření radost přináší
Sláva na nebi Bohu
a na zemi pokoj lidu všemu

 h7it921i965z

 Zdroj fotorafie: https://cz.pinterest.com/pin/551409548120225860/

 

 

CO ZE MĚ ASI BUDE...

Kde se vzalo, tu se vzalo, pod načechranou sněhovou peřinou dřímalo něco docela maličkého. V dlani
by se to ztratilo, tak mrňavé to bylo. A tiše to oddychovalo. O čem se tomu asi zdálo?
Možná, že až se probudím, budu růst a růst, až ze mě vyroste statný strom. Budu tím nejsilnějším listnáčem v celém lese. Budu mít pevné kořeny, mohutný kmen a obrovskou korunu. Stanu se moudrým králem všech stromů. Ostatní si budou za mnou chodit pro radu, když budou v nesnázích. Budu …

Možná, že až otevřu očka a napiji se vody z tající sněhové přikrývky, začnu se nafukovat jako balónek.
Až prasknu a z mého kulatého bříška vyskočí zelený klíček. Ten mi odemkne zem a já skrz ni budu utíkat,
utíkat a utíkat... až vykouknu ven. Tam dole v hloubce v mém pelíšku mě pevně zachytí můj kořen, abych
mohla stát pevně jako skála. Bude ze mě krásná květina s načechranými zlatými vlasy. Ostatním budu
pomáhat, když je třeba bude bolet bříško. Vždyť budu takové sluníčko na zemi. Budu …

tisková zpráva k otevření KanclíkObchůdku
V Dobřichovicích na ulici 5. Května 44 byl ve čtvrtek 6. dubna za účasti několika desítek lidí slavnostně otevřen nový prostor s výstižným názvem KanclíkObchůdek. Vizí projektu je podpořit a posílit komunitní život v naší oblasti. Za projektem stojí tři ženy, spisovatelka a pedagožka Pavla Soletka Krátká, malířka a ilustrátorka Marie Snášelová Štorková a interiérová designérka Kristýna Kaletová. KanclíkObchůdek je útulný víceúčelový prostor v samém srdci Dobřichovic. Nabízí hned několik služeb. Najdete zde útulnou sdílenou kancelář, takový malý dobřichovický hub, a prodejní galerii, kde si můžete pořídit krásné dárky od lokálních tvůrců. Každý měsíc zde bude výstava obrazů jednoho vybraného výtvarníka. Ve všední dny večer a o víkendech sem můžete přijít na zajímavé semináře, besedy a kurzy.

reportáž TV Dobnet
Kniha Kukadýlko pro děti i dospělé je na světě! Před několika dny ji slavnostně pokřtili autoři Pavla Soletka Krátká, Marie Snášelová Štorková a zahradní architekt Ferdinand Leffler. Stalo se tak v dobřichovické kavárně Café Černý Dorty za přítomnosti mnoha návštěvníků. Dětí bylo na křtu snad víc než dospělých, i když knížka je určená spíše rodičům. Autorka Pavla Soletka Krátká napsala milý příběh o malém dítěti, které utíká do snové zahrady plné skřítků a víl, zatímco jeho rodiče už nejsou schopni je vidět. Pohádkový příběh doplňují nádherné obrázky Marie Snášelové Štorkové. Pokud budete mít příležitost, určitě si knížku přečtěte, je v ní pravda o dnešní uspěchané a konzumní době. Slavnostní okamžik si nenechala ujít ani DOBNET TV, a tak i vy můžete nyní okusit příjemnou a spontánní atmosféru prostřednictvím naší reportáže.