PROSINEC

Zavíráš oči a zaposloucháš se do tiché písně, která zní někde uvnitř tebe. Je to kouzelná melodie, kterou dobře znáš. Někdo k tobě promlouvá: „Dej mi ruku a pojď se mnou. Zavedu tě na jedno tajné místo.” Otevřeš oči a spatříš před sebou krásného anděla. Je zahalený do nádherné zlaté záře. Natáhneš k němu dlaň a necháváš se vést. Cítíš se s ním bezpečně. Kráčíte poma- lu vedle sebe. Všude tam, kde se vaše chodidla dotknou země, rozkvetou překrásné bílé lilie. Po chvíli se zastavíte na mechovém palouku, který ze všech stran stráží statné jedle a smrky. Vzduch je provoněný jehličím. Všimneš si, že jsou v mechu vy- skládané bílé kamínky. Ne jen tak, ale že tvoří cestičku ve tvaru spirály. Anděl ti vkládá do rukou štíhlou bílou svíčku a pokyne ti, abys ho následoval/a. Jdeš za ním. Čím více se blížíš doprostřed, tím se tvé kroky zrychlují. Jakoby tě spirála svými pažemi brala do náruče. A už stojíte přesně ve středu. Anděl se dá do zpěvu
a z nebe se snese zlatý svícen s plápolajícími svícemi. Svící je jede- náct, ale na svícnu je volné místo ještě pro jednu. „Vždyť já mám úplně stejnou svíčku v ruce!” zavoláš radostně. Anděl se usměje a kývne hlavou směrem k tobě. Opatrně zapaluješ svou svíci
a přidáváš ji na místo, kam patří. „Vezmi si ten kouzelný svícen. Plápolá ti na něm celý rok. Za každý měsíc jedna svíčka, jeden zářivý plamínek. Až svíčky dohoří, uchovej si jejich záři ve svém srdci. Tam budou hořet věčně, když jim věnuješ pozornost, když na ně pomyslíš, když je pohladíš,” řekne anděl a ukazuje ti, abys šel za ním. Kráčíš pomalu za svým průvodcem spirálou ven. Svícen držíš pevně v rukou. A cítíš, jak tvé srdce bije a plane posílené světlem z kouzelných svíček.

Namaluj si svůj roční kouzelný svícen s dvanácti svíčkami. Popovídej si s jednotlivými plamínky svíček o uplynulých měsících. Co ti říkají? Na co vzpomínají?

PROSINEC