I. O Černé neděli

První postní neděle následující po Popeleční středě dostala pojmenování Černá. Snad proto, abychom se usebrali a v tichosti se odebrali do svého nitra, kde máme možnost být jen sami se sebou.
Zeptejme se sami sebe: Jak se cítím? Proč se cítím právě takto? Na co mám chuť? A co se mi vůbec nechce?
Naši předkové se v tento den odívali do černého právě na znamení ztišení se. Černá barva sama o sobě zahaluje, aby se mohly uvnitř uskutečnit důležité vnitřní procesy mnoha barev.
Vezměme si tužku a papír a zkusme si v tento den či v následujícím týdnu, napsat ty nutkavé myšlenky, které nás opakovaně napadají. Buďme k sobě upřímní. Když tyto myšlenky zachytíme, teprve tehdy si je jasně pojmenujeme a budeme je moci ovládnout a zkrotit. Zjistíme, kolik místa nám zabírají v hlavě, kolik času s nimi trávíme. Kvůli nim se nemůžeme projevit opravdově. Takoví, jací jsme. Když máme vše napsáno, představme si, že tyto myšlenky uklízíme do kartonové krabice. Když je tam máme pěkně napěchované, krabici zavřeme a položíme na naše imaginární ohniště. Ve své představě zažehneme oheň a poprosíme jej, ať černé myšlenky přemění v úrodný popel, na kterém pak mohou vyrůst nové, krásné a čisté myšlenky, které povedou naše kroky tím správným směrem právě pro nás.  

 

II. O Pražné neděli
Touto nedělí ukončujeme již druhý týden půstu. Naši předkové právě v tento den chystali k jídlu tzv. pražmo - opražené napučené zrna obilí.
Naše těla si již pomalu přivykla na změny ve stravování a absence některých jídel či nápojů již nese své ovoce. Cítíme se jinak než obvykle. Možná lehčeji na těle a tížeji na mysli. Jestliže si dáváme pauzu od kávy, možná nám již pominuly bolesti hlavy, možná nás to zpomalilo. Každopádně díky odepření si nějakého svého zlozvyku se již nyní dostáváme více sami do sebe.
Možná se nám vkrádají do myslí pochybnosti různého druhu, sami o sobě, o svém konání. Můžeme si položit otázku: Čeho se mé pochybnosti týkají? Upřímně si napišme své odpovědi. V dalších dnech a týdnech klidně doplňujme odpověď. Nebojme se svých stínů, právě jejich zvědoměním, přijetím a porozuměním máme možnost se posunout ve svém životě dále.
Doba půstu nám může pomoci všechno své bytí a konání zrevidovat a nově uchopit. Krásný vstup do třetího týdne očisty. 


III. O Kýchav(n)é neděli
Třetí postní neděle je tu. Její název již napovídá, že se vztahuje ke kýchání. Říká se, že kdo v tento den třikrát poctivě kýchne, na toho stálé zdraví dýchne. Takže třikrát hepčík, hepčík, hepčík a budeme zdraví jako řípa. Vyjděme si na kopřivy a začněme si z nich vařit čaje a přidávat je do jídel. Doplníme tím železo (nezapomeňme k nim přidat šťávu z citronu, aby se železo dobře vstřebalo). Když někdo kýchne, druhý mu na to přitaká: je to pravda. Dává mu tím najevo pochopení. Kýchnutí také může značit, že jsme něčemu porozuměli. V minulém týdnu jsme pozorovali své pochybnosti. Nyní je čas na to, věnovat pozornost sama sobě, porozumět sama sobě a pracovat na sebepřijetí. Přijímám se takový/á jáký/á jsem a mám se rád/a. Dopřejme si v následujícím týdnu něco, co nám udělá radost. Mějme se rádi.
Hezký čtvrtý týden půstu a očisty těla i duše.       

image.jpeg
IV. O Družebné neděli zvané Družbandlice
Postní doba se čtvrtou nedělí přehoupne do své druhé poloviny. Nejlépe dnes (i v celém následujícím týdnu) uděláme, když se budeme družit. Sejděme se s přáteli na kus řeči a něco dobrého. Radujme se z toho, že nejsme na světě sami a že máme s kým sdílet své starosti i radosti. Dříve v tento den domlouvaly generace před námi sňatky. Tak se nechme inspirovat. A jestliže už pod čepcem jsme, je to příležitost, si třeba udělat hezký večer či naplánovat nějaký společný partnerský čas. Toho není nikdy dost. Kéž naše vztahy (nejenom partnerské) vzkvétají jako příroda právě v tomto období. Dávejme jim vláhu a pečujme o ně. Pěkný pátý postní týden.
Pro radost a pobavení k tématu manželství si pusťte milované Neřež :) !
https://www.youtube.com/watch?v=33JQEmYCy4U

V. O Smrtné neděli
V tento den se vynáší Morana (Mařena, Smrtka, Smrťák). Panák ze slámy oblečený do ženských šatů symbolizuje starý rok - končící zimu. Vyneseme Moranu a slavnostně ji spálíme a pustíme po vodě. Můžeme tento pohanský rituál provést i sami v sobě. Představme si všechno staré, co již nepotřebujeme, ať už jsou to zlozvyky či staré ‘omšelé’ myšlenky, a vykresleme to třeba na papír. Ten pak spalme. Poprosme o to, ať se nám uvnitř uvolní prostor pro nové věci, nápady, vize a sny. Staré s vděčností propusťme a uvítejme nové. Ať jaro přijde do našich srdcí i myslí. Na znamení očištění si třeba v následujícím týdnu oblékejme světlé věci, ozdobme náš domov i sami sebe květinami. Poděkujme za život a možnost měnit, kultivovat, sebe i věci okolo. Barevný předvelikonoční týden.

VI. O Květné neděli
A máme tu poslední neděli před Svatým týdnem, duchovně nejsilnějším týdnem v roce. Jestliže jsme drželi půst, jsme na sebe právem hrdí. Došli jsme až sem. Pět týdnů zkoušky vůle a zároveň cesty sebeobjevování je za námi. Možná jsme již vypozorovali, jaké myšlenky a témata se nám vrací jako bumerang. Jsme zase o kus dále na cestě odhalování tajemství své duše. Co nám šeptá? Dokážeme již častěji zachytit její hlas a co víc… Dokážeme porozumět její řeči? Udělejme si v příštích dnech radost, zkrášlujme své domovy, upečme perníčky (či jiné dobroty), zajděme si každý den alespoň na malou procházku, poděkujme přírodě a usmějme se alespoň jednou za den na jiného člověka :) a také sami na sebe do zrcadla i jen tak. Dejme hodnotu sami sobě, zasloužíme si to!
Krásný Předvelikonočně-velikonoční týden.

mandalka