Příběh první aneb Odvážné rozhodnutí


Žil byl jeden pavouček. Vypadal docela jako každé jiné stvoření svého druhu. Měl hlavu a tělo se čtyřmi páry dlouhých nohou. Ale přece byl trochu jiný, než-li ostatní jemu se podobající bytosti. Byl celý růžovozelený a na zádech měl zlatou skvrnu ve tvaru lipového listu. Možná ji tam měl proto, aby nikdy nezapomněl, odkud je…
On se totiž narodil v lípě. V krásné rozsochaté staré paní Lípě srdčité. Ještě když si pohodlně hověl v jejím lůně ve svém z lásky utkaném kokonu, ze kterého se pavoučí kluci a holky líhnou, slýchával mnoho krásných písní a vyprávění o tom barevném, voňavém a lahodném světě tam venku. Každý den ho svýma vrascityma rukama kolíbala Babička lipová sudička a překrásně mu povídala o všem, co za svůj dlouhý život poznala.
Až přišel den, kdy ten malý pavoučí kluk sebral všechnu odvahu a rozhodl se, že se konečně vyklube. „Chci už konečně poznat to všechno na vlastní oči, uši, pusu a nohy. Prostě na vlastní všéééchnóóó! Jupííí!” A s jedním velkým lupnutím vajíčka v kokonu, které mu po tak dlouhou dobu bylo hřejivým pelíškem, se ten dlouhonohý klučina vyloupl na svět. „Júúú! Jaká to je ale nádhera! Ty moje Lípo, máš tak zlaté listy,” podivil se. „A ty moje milá Babičko lipová sudičko, jak se krásně usmíváš! Mám takovou radost, že se mi chce skákat, tančit, dovádět a výskat.” A tak Vincek, tak se náš pavoučí kluk jmenoval, skotačil. Až se mu do sebe zamotaly všechny nohy. Vypadal jako zašmodrchané klubko a začal padat. „Pomóóóc! Já padááám!” halekal vyjeveně na celý les.
Najednou však zjistil, že nepadá, ale že letí. Ze zadečku se mu rychle začalo odvíjet růžovozelené kouzelné vlákno. A tak se Vincek vesele vznášel a bylo mu blaze. „Konečně se mi splní můj tajný sen! Poznám celý svět!” radoval se.
Do náruče jej vzal starý moudrý Vítr: „To víš, že ano, milý malý příteli, ale poslyš… Ještě před tím, než se vydáš do světa, potřebuješ poznat svou vlastní zemi, abys nikdy nezapomněl, odkud jsi přišel a kam se můžeš vždy zase vrátit. Chlapče, pamatuj, že nejdůležitější je mít domov.” „A co je to domov, Větře?” zeptal se Vincek zvědavě. „Domov je bezpečí. Domov je radost. Domov je štěstí. Domov je teplo. Domov je otevřená náruč. Domov je láska,” zasnil se Vítr. Vincek úplně nerozuměl, co ta libě znějící slova vyslaná tak něžně z větrných úst do světa znamenají. Ale ve svém srdci cítil, že domov voní jako květy jeho milované Lípy, že domov zpívá krásné písně, které slýchával ve vajíčku, že domov hraje všemi barvami duhy, že domov chutná jako sladké sny… a že ten jeho domov je tady… v Česku. A v tu chvíli se rozhodl, že to tady doma chce pořádně poznat.
Tak pojďme toho pavoučího cestovatele doprovodit. Čeká nás společné objevování plné tajemství a překvapení. Vždyť ta naše krásná země v srdci Evropy ukrývá tolik pokladů.

Líbí se vám nové příběhy putování pavoučka Vincka?

Chcete další i s omalovánkami, pavučinkami nápadů a tipy na výlety s dětmi v našich krajích?

Objednejte si předplatné na všech 15 dílů seriálu zde:

http://eshop.elmavia.cz/hry/krasny-rok/