Středa 19. prosince
Do pozdních hodin seděli společně kolem stolu,
Marie, Josef, Magdaléna, Jakub. U dveří podřimovalo oslík a jehňátko. Venku se
pomalu noc začala snoubit se dnem, tma se světlem. I uvnitř skromného Magdalénina
příbytku to jiskřilo láskou, v srdcích obou žen i obou mužů.

K ránu začali zpívat ptáci. „To už nás vyprovázejí na cestu. Abychom stihli
dojít do Betléma v ten pravý čas,“ pomyslela si Marie, v jejímž lůně
se čím dál více ozývalo rostoucí miminko. Oznamovalo své milé mamince, že se již
brzy narodí. Marie se rozhlédla po světničce. Poslouchala, jak všichni pravidelně
oddechují ze sladkého blahodárného spánku. Zadívala se na svého muže. Uvědomila
si, jak krásnou tvář má a jak jej hluboce miluje. Zasnila se na chvilku a jen
ho pozorovala. Pak se zadívala na Magdalénu a Jakuba. Leželi stuleni vedle
sebe. Vypadali tak šťastně, tak zamilovaně. A Marie se usmívala. „Jejich láska
pokvete jako ta nádherná růže v mém snu a Magdalénině vidině. To jistě
Magdalénina matka sama tu vidinu své drahé dcerce poslala, aby do jejího života
vstoupila láska.

Magdaléna otevřela oči, nebyl to jen sen. Jakub ležel vedle ní. Pohladila ho nežně
po vlasech… Láska rozezpívala jejich osamělé duše.

Ještě všichni společně posnídali a pak už byl čas vydat se do Betléma. Jakub s Magdalénou
šli své přátele doprovodit. Nějak jim nešlo se jen tak snadno rozloučit. A naše
poutníky vyprovázeli i ptáčci. Poletovali a vesele švitořili nad jejich
hlavami. Stejně tak jako švitoří láska v zamilovaných srdcích.


Inspirace:
Dnes přidejme na domácí adventní scenérii ptáčky a další květiny symbolizující zamilování a lásku… Poděkujme třeba jen v sobě všem, které máme rádi (a nezapomeňme i na sebe). 

EN 2 07 114x 00078

Zdroj: https://www.digitalcommonwealth.org/search/commonwealth:7d279723j