Úterý 11. prosince  
Všichni se uvelebili v té malé jeskyňce vedle sebe. Navzájem se hřáli, bylo jim hezky. Tak úlevně. Cítili, že dohromady překonají mnohé a že se společně nemusí ničeho bát. S tímto pocitem v srdcích usnuli.


Té noci přinesl nebeský posel Marii kouzelný sen...
Jejich skalní útočiště, ta kamenná komůrka se proměnila v semínko. Oni všichni byli tím semínkem, i spolu s celou jeskyňkou. Hověli si hluboko v zemi. Ta je objímala, hladila a kolíbala.

Semínko klidně odpočívalo a oddychovalo porostlinkovsku v úrodné půdě. Z hlubin země zněly nádherné tóny, které semínko svou prastarou písní hýčkaly. Pojednou se ozval vysoký tón ze shora, z nebes. Semínko se probudilo. Začala se z něj rodit docela malá rostlinka. Vypustila kořínky, které se zapouštěly hluboko do země. Tak hluboko, jak jen dovedly. Rostlinka cítila, že je bezpečně spojena se samotnou matkou Zemí. Že je její děťátko a že je u ní v bezpečné mateřské náruči. Zaradovala se. Dodalo jí to sílu a odvahu růst. Jemné nebeské ruce, stříbřité paprsky jí pomáhaly prodrat se zeminou. Rostlinka cítila, že má stoupat vzhůru. „Já chci jít cestou světla,” říkala pevně rozhodnutá. A tak stoupala, rostla, bujela. Odvážně se drala ven. A najednou tu byla. Zrozená v ten pozemský svět. Vzešlá z podzemního království. Překvapeně hleděla svým stonkem a listy do kraje. Všude samé skály, šedavé kameny. Téměř žádná zeleň. Na chvilku ji přepadl smutek. Představovala si jinak ten pozemský svět. Těšila se, že uvidí všemožné barvy, ucítí libé vůně…

Najednou však vysvitlo slunce a zalilo ty šedavé skály zlatavou lázní. Tmavé mraky ležící nad skalisky se rázem oděly do růžovo-fialového šatu. Pozemský svět se nádherně zbarvil. Začalo jemně mžít, jen tak, zlehýnka. Rostlinka ještě o kousek povyrostla a na konci jejího stonku se objevilo poupě. Z nebe zazněly andělské hlasy a poupátko se rozvinulo v nádherný květ. Ten rozjasnil a provoněl celý pozemský svět…
„Ten květ je chrám,” usmála se Marie ze spaní, „chrám, který máme každý v sobě.”


Inspirace:

Ponořme se dnes večer do hloubky svého srdce, do svého květu, do svého chrámu…

48617d651d1ef4c2cd33dea5bc9706a0

Zdroj: nelze dohledat