Úterý 4. prosince
Pokračovali v cestě. Vše šlo nyní lehčeji. Josef kráčel svižným krokem. Marie seděla pohodlně na hřbetě oslíka, jejich nového spolu poutníka - souputníka.


Oslík vesele poskakoval a radostně odfrkával. Konečně si připadal v životě potřebný a konečně k někomu patřil. „Dnes je můj nejšťastnější den! Našel jsem přátele! Už nebudu světem bloudit sám!” jásal svou oslí řečí. Marie s Josefem se usmívali, neovládali sice oslíkův jazyk, ale tak nějak v srdci cítili, co si tak šťastně, ten rozjařený čtyřnohý Šediváček, prozpěvuje.

Josef se pokradmu zadíval na svou ženu. Jen tak, nenápadně, aby jeho pohled nezachytila. Zrovna v tu chvíli vyšlo slunce zpoza mraku a jeden z paprsků zasvítil přímo do Mariiných dlouhých tmavých loken splývajících jí až do půli zad. Užaslý Josef zašeptal: „Jsi tak krásná!” V tu chvíli jej zaplavila hrdost. Na ni. Na to, jak odvážná je. Vždyť na sebe vzala tak zodpovědný úkol! Nechat v sobě uzrát ten vzácný plod a porodit děťátko svěřeného od samého Boha. Pocítil hrdost i na sebe, že Marii nezradil a s otevřeným srdcem přijal tu zvláštní pravdu. A pocítil také hrdost na svůj rod a na svůj národ. Vztáhl ruku ke své ženě, pohladil ji po rostoucím bříšku a nahlas řekl: „Jsem moc šťastný, Maruško, že nás okolnosti zavedly na tuhle cestu do Betléma. Mám prostor a čas více o všem přemýšlet, více pozorovat... A také ti budu moct ukázat, odkud pochází má rodina.” Marie se usmála a pohladila ho po jeho ve slunci se lesknoucí kadeřavé kštici.

Inspirace:

Dnes je den Svaté Barbory. Popřejte všem Barborkám a vyjděte si na procházku natrhat pár větviček třešně (zlatého deště…) - ‘barborky’. Dejte je doma do vázy a každý den jim věnujte aspoň milé slovo, myšlenku či písničku. Třeba právě letos vám na Štědrý den vykvetou.

 

Mary and Joseph on Way to Bethlehem

zdroj: http://cfpenitents.blogspot.com/2014/12/december-23-over-two-thousand-years-ago.html