Neděle 6. ledna
Naše svatá rodinka pokojně odpočívala nedaleko Betléma. Složili své hlavy a unavená těla v kouzelném pelíšku ze stébel vysokých travin. Tam nahoře v kopcích, kam pro divokost a neprostupnost přírody jen málokdy vstoupí lidská noha.
 
Zatím však trojice mudrců, Kašpar, Melichar a Baltazar, putovala na slonu, koni a velbloudu cestou necestou vyhledat malého Ježíška a jeho rodiče. Byla noc a to se i tomuto procesí cestovalo lépe. Noc je krásně zahalila do neviditelného závoje. Dařilo se jim tak uniknout zvědavým a někdy podezřívavým zrakům ostatních lidí. Králové byli velmi nápadní a vzbuzovali zejména za dne obrovský zájem. Oni však o tuto pozornost ani trochu nestáli. Věděli, že Ježíškovi hrozí v jeho rodišti velké nebezpečí: "Vždyť bychom mohli prozradit, kde se to božské jezulátko, to nebožátko, ukrývá. To nemůžeme zavinit," vrtěli svýma moudrýma hlavama. A tak pro jistotu cestovali ve skrytu noci. Kouzelná Hvězda je vedla. A i když docela slabounce svítila i za dne, jasněji ji viděli za tmy.
 
Naši mudrcové začali stoupat někam do kopce. "Ani se tomu nedivím," řekl Melichar sedící na svém rychlém koni a dodal: "ta nebohá pronásledovaná rodina se již určitě vydala na útěk z Betléma!" "Máš pravdu, božský okřídlený posel je již určitě varoval před tou hrozbou!" prohodil šeptem Kašpar. V tom se ozval Baltazar: "Podívejte, Hvězda se zastavila! Támhle nahoře nad tou vzrostou trávou. Pojďme tam!" A tak  všichni sesedli z hřbetů svých statečných zvířat a pokračovali do toho vršku po svých.
 
Za chvíli stanuli před místem, které jim připadalo divoké, ale přeci jen, jako by tam někde byli nějací lidé. Hvězda vesele svítila nad travinami. Začali se tedy tím bludištěm stébel prodírat... Pak spatřili útulné hnízdečko, přístřešek upletený ze zlatých stébel. Bylo jim nad Hvězdu jasné, že jsou u cíle. Začali tiše zpívat: "Collaudemus, collaudemus Christum Regem qui natus est in Betlehem. Quem laudat sol, quem laudat sol atque luna, universa creatura. Ad quem reges, ad quem reges ambulabant aurum, thus, myrhum portabant. Cui sit laus, cui sit laus et gloria, per saeculorum saecula."
 
Traviny se jako zázrakem pomaličku do rytmu té nádherné písně opěvující narození krále všech králů, malého Ježíška, začaly rozevírat. A došlo ke krásnému vzájemnému setkání svaté rodiny a trojice mudrců. Nejdříve se poklonil Kašpar Marii a Josefovi a pak přistoupil k Ježíškovi, pohladil jej po tváři, požehnal mu a předal mu svůj vzácný dar. Pak přistoupil Melichar a stejným způsobem se poklonil a požehnal jezulátku a předal mu svou truhličku. A nakonec poklekl i Baltazar a žehnal velmi dlouho Ježíškovy nožičky: "Aby tě nosily, aby ti dobře sloužili, aby vždy pevně a rovně stály na zemi." Mudrcové poklekli všichni vedle sebe na znamení úcty Marii za její odvahu a aby vyjádřili respekt Josefovi za jeho sílu a ochranu. Pak zašeptali: "Ježíšku, králi všech králů přijmi naše dary jako výraz uznání Tvé věčné vlády na Zemi."
 
Inspirace:
Dříve lidé žehnali ve svátek tříkrálový domy posvěcenou křídou, vykuřovali je vonnými směsi a kropili prahy svěcenou vodou. Dnes můžeme třeba i sami napsat křídou nad naše vchodové dveře K+M+B 2019. Christus mansionem benedicat - Kristus žehnej tomuto domu. Můžeme si dnes ještě dát třeba nějaké maličké dárečky a u společné večeře popovídat o prožitých adventních a vánočních chvílích. Co nás rozesmálo, co nás naopak rozesmutnilo, co nám uplynulé svátky přinesly... A také si můžeme zazpívat třeba nějakou tříkrálovou koledu, ať se nám vesele vstupuje do nadcházejícího období masopustu.
 
Poznámka:
Starodávná tříkrálová latinská píseň v textu je převzatá z Krumlovského kodexu z 15. století. 

A poznámka na konec... 
Omluvte případné chybky v textech, texty psala Pavla opravdu každý daný den a již nestihly procházet jinou korekturou, nežli mnohdy již vykoukanýma očima Páji a Máji. Mája často vkládala příspěvky na web a na FB pozdě, jelikož musela čekat, až jí je Pája pošle a až najde ten vhodný obrázek k příběhu. :)

Děkujeme za vaše čtení a tak pěkné a netradiční společné propojení příběhem. 
Přejeme vám všem krásný a požehnaný rok 2019.
Vaše Pavla Soletka Krátká a Marie Mája Snášelová Štorková, nebo-li Elmavíly z Elmavíi
Edward Burne Jones Star of Bethlehem
Sobota 5. ledna
Josef, Marie, Ježíšek, oslík Šediváček a jehňátko Snížek, to byla malá skupinka pocestných putující tajnými stezkami a lidmi neobydlenými končinami. Museli putovat tak, aby je ani oko nezahlédlo, aby unikli jisté hrozbě. Tomu krutému nařízení krále Heroda Velikého Ukrutného. Všichni cítili hrozící nebezpečí a jistý neklid. Avšak stejně tak silně pociťovali, že jsou pod ochranou obrovských andělských křídel. Víra v dobrý konec chlácholila jejich obavy.
Marie, jen několik málo nocí po porodu, byla stále ještě dost unavená a vysílená. Zastavovali jen při nejnutnějších potřebách a hlavně na kojení malého Ježíška. I když Marii vezl na svém huňatém hřbetu po většinu cesty oslík Šediváček, často ji zmáhala únava a bolesti v ještě zcela nedohojeném lůně. V jednu chvíli už opravdu nemohla dále. Její tělo dávalo zcela jasně najevo, že když chvíli nespočine vleže, bude jí moc zle. Poprosila tichým hlasem svého muže: "Prosím tě, Josefe, potřebuji si odpočinout. Není mi dobře!" Byla v obličeji dost pobledlá a po celém těle se třásla. Josef okamžitě zastavil a chápavě ji vzal do náruče a pomohl jí sesednout z oslíka. "Pojď, má milá, zase bude dobře, nic se neboj. Ochráním tebe i našeho malého synka."
Rozhlížel se po úkrytu pro svou milovanou ženu. Nikde nic, jen velké kameny a vysoké traviny. Zavřel oči a tiše vyslovil přání: "Kéž by se tu objevila nějaká skrýš. Nějaké místečko, kde bychom nikým neviděni mohli ulehnout." Jen to vyřkl a otevřel oči... jako zázrakem se k sobě naklonily ty vzrostlé traviny a ze svých zlatých stébel vykouzlily přístřešek. Takové akorát velké hnízdečko, do kterého se vešli úplně všichni. Nikdo je jen tak nemohl v takovém doupěti objevit. Josef i Marie vroucně až z hloubi svých srdcí děkovali, těm travinám, andělům i dalším neviditelným přátelům za tak ohromnou pomoc. Josef rozložil svůj dlouhý plášť a houni od pastýřů na zem. Marie se tak mohla pohodlně uložit k zaslouženému spánku i s malým chlapečkem v náručí.
Inspirace:
Dnes vytvořme v naší domácí scenérie třeba takové malé hnízdečko - skrýš pro celou svatou rodinu. A pomysleme na všechny neviditelné bytosti, které i nás všechny životem provázejí a pomáhají nám. Možná si jejich pomoc vždy včas neuvědomíme... Zkusme být proto vnímavější a také vděčnější za takovou podporu z nehmatatelných sfér. 
ph 04026444 bas spring tree tunnel

Pátek 4. ledna
Mudrcové Kašpar, Melichar a Baltazar putovali po několik dní a nocí každý svou cestou. Hvězda s dlouhým ohonem je vedla každého tím správným směrem. Všichni putovali pozdravit čerstvě narozeného krále všech králů, malého Ježíška. Každý z nich se moc těšil, až ho potkají a pokloní se mu. Nemohli se dočkat, až mu vzdají svou úctu a předají ty nejvzácnější dary. Dary hodné jen samého krále - myrhu, zlato a kadidlo. 

Každý putoval z jiného směru, z jiného kontinentu, 
z jiné země. Nikdy před tím se nepotkali. Žili přece tak daleko od sebe, ale přesto přeze všechno se znali. Dobře o sobě věděli. Hvězda vedla jejich kroky a kroky jejich věrných zvířecích přátel - slona, koně a velblouda. Jeden večer, kdy Hvězda zářila takovým jasem, že by jednomu připadalo, že je pravé poledne, se tito tři velební muži setkali na zvláštním místě. Bylo to rozcestí, kde se střetávala trojice cest, kde již po mnoho let rostla trojice statných stromů s mohutnými kmeny, kde byla malá tůňka plná zlatých ryb, odkud bylo vidět dokola do všech světových stran. 

Padli si do náruče. Nepotřebovali velkých slov. Jen si tiše sedli na zem vedle sebe a prožívali štěstí, porozumění a božskou lásku. Cítili někde uvnitř sebe, že se Ježíškovi mají poklonit společně. Že právě toto trojpodarování je pro toho maličkého chlapce tak významné. Že právě tímto skutkem mu dodají uznání a sílu od celého lidského pokolení.

Inspirace:
Trojice králů, trojice mudrců se potkává. Prociťme dnes sílu spolupráce a vzájemnosti. Člověka dělá člověkem jeho společenství, tam může projevovat sama sebe, své city, může načerpávat zkušenosti právě ze setkávání se s ostatními, může vyzkoušet své hranice. Bez jiných bychom nikdy nemohli poznat sami sebe....

 c8e55d3b4a566fb61b5e6d0a352987c9

Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/473440979552247558/

Čtvrtek 3. ledna
Žil byl v jedné daleké zemi, kde slunce často žhne tak silně, že se i horký vzduch líně povaluje těsně nad vyprahlou písčitou půdou, velmi vzdělaný muž. Jmenoval se Baltazar. Jeho kůže byla tmavá jako ebenové dřevo. Často chodil oděn v krásném dlouhém plášti, ve splývavé světlé košili a podkasaných kalhotách. Na hlavě nosil mohutný bílý turban, který byl výrazem jeho vznešenosti a moudrosti. Měl plné rty, jiskrné oči, výrazný nos a uši s na první pohled nápadně velkými lalůčky. Chodíval bos. Měl rád teplý písek pod nohama. 

I k němu lidé chodívali pro rady, když měli nějaké nesnáze. On mnohé znal a ovládal, dokázal ostatním téměř vždy pomoci. Byl to již zralý muž, ošlehaný životem, jeho strastmi, bolestmi i radostmi. A své zkušenosti rád předával ostatním. 

Baltazar miloval slova, rád zkoumal jejich význam do hloubky. Dokázal je používat jasně a přesně. Nad každým vyřčeným slovíčkem dlouze přemýšlel. Nikdy nevypustil z úst žádné navíc. „Ani málo, ani moc,“ říkával si každé ráno a večer, když odříkával své modlitby a mantry. Naučil se slova také zapisovat zvláštním druhem písma, kterému rozuměl on sám a možná ještě několik dalších mudrců. Vedl si záznamy o různých věcech, ale nejčastěji o úkazech na nebi, ve vodě, ve vzduchu a na zemi. Rád toto všechno pozoroval, popisoval a zapisoval. V myšlenkách se často těmito jevy zaobíral. 

Již dávno měl ve svých zápiskách zmínky o kouzelné Hvězdě, zářivé padající vlasatici. Tak jej ani moc nepřekvapilo, když se konečně jedné tajemné noci objevila na nebi. Zářila tak jasně, že její svit pozlatil celou zemi pod ní. Baltazar neváhal, vzal nádobku s tím nejvzácnějším kadidlem a bez meškání se vydal na cestu na svém královsky nazdobeném velbloudu. „Už se těším, až přivítám toho malého velkého krále tam za obzorem. Pospěš, můj milý Hrbáčku, ať jej stihneme přivítat ještě v jeho rodné zemi. Hrozí mu nebezpečí! Možná ho dohoníme už na jeho záchranné cestě do Egypta. Pospěš. Ať nás tvé rychlé dlouhé nohy včas donesou k malému jezulátku. Hvězda zářivá nás povede. Jala, Hrbáčku, jala jala!“ 

Inspirace:
Dnes můžeme konečně doplnit do naší domácí scenérie i třetího krále, mouřenína Baltazara, a jeho velblouda Hrbáčka. Už budeme mít všechny tři krále reprezentující /téměř/ všechny lidské rasy na cestě k poklonění se Ježíškovi.

Zajímavost:
Počet mudrců, kteří šli Ježíška pozdravit se ve vyprávění tohoto starého příběhu během dějin velmi měnil. Nakonec se až v 9. století našeho letopočtu ustálil na třech. Proč zrovna trojice? Symbolika čísla tři je obrovská – hlava, srdce, tělo; rozum, cit, vůle; syn, otec, duch; dětství, dospělost, stáří; muž, žena, dítě – co by se ještě dalo doplnit… 
Dary, které mudrci nesly také nebyly jen tak ledajaké, měly v sobě hlubokou symboliku. Zlato bylo skupenství pevného a je symbolem královské důstojnosti. Kadidlo reprezentuje plynné skupenství. Je to směs vonných pryskyřic z exotických stromů. Používalo se k očišťování kouřem a bylo symbolem modlitby a božské podstaty. Myrha, v hebrejštině mor a v latině myrra, je pryskyřice načervenalé barvy, ze které se vyráběly například vzácné vonné masti. Symbolizuje kapalné skupenství. Myrha připomínala Ježíšovy skutky pro spásu lidstva. 

 baltazar

Autor obrazu: Peter Paul Rubens

Středa 2. ledna
Druhý z králů se jmenoval Melichar. Byl to již starý muž. Byl však stále plný života a nikdo by mu jeho pokročilý věk nehádal. Žil na starém kontinentu, jak se jinak nazývá Evropa. Obýval starobylý kamenný hrad, který se mocně vypínal na vysoké, hoře porostlé krásnými starými stromy. Často se právě k nim chodil radit o důležitých věcech. Věřil, že právě tito vzrostlí a mohutní staříčci toho vědí o světě mnohem více nežli lidé. 

„Vždyť jste tu na světě déle než my lidští smrtelníci. Vidíte za svůj dlouhý život mnohem více. Také dovedete lépe naslouchat, tiše a pokorně. Vážím si vaší moudrosti,“ říkával těm listnatým i jehličnatým stařešinům, když hladíval jejich vrásčité kmeny. Rád také pod tím největším z dubů rozprostíral svůj dlouhý červený plášť na obrovský balvan, který mu sloužil jako pohodlná lavice. To se vždy opřel o kmen vzrostlého stromu, zavřel oči a zhluboka dýchal. Starý muž a ještě mnohem starší strom, jakoby splynuli v jednu bytost. Melichar cítil, že si vzájemně s tím starým Dubem dodávají síly, že je jim oběma tak dobře. Často k němu v těchto stavech vnitřního klidu přicházely různé vidiny…

Jednoho pozdního odpoledne takto seděl, oči zavřené, v duši mír. Začalo se již stmívat a na nebi se objevila Večernice, radostně rozsvítila první nebeské světýlko. Toho podvečera jako by svítila veseleji a tak nějak slavnostněji… 

Melichar vnímal, že něco je dnes jinačí takové zvláštní. Najednou se na obloze objevila zvláštní hvězda s dlouhým světelným ohonem. Rozdávala takový jas, jako by bylo kolem poledního. Starý král otevřel doširoka oči a celý překvapený mžoural vzhůru k nebesům. Dlaní si musel stínit, aby spatřil, co to vydává takové ostré světlo. „Kometa! Ta vzácná kometa, kterou tak dlouho očekáváme, můj statný brachu! Je tu!“ promluvil k Dubu a celé jeho tělo zaplavila obrovská vlna vzrušení. „Půjdu a pokloním se Mesiáši, Spasiteli, vládci všech vládců. Brzy se narodí to Božské dítě,“ těmi slovy se rozloučil se svým listnatým přítelem a spěchal k hradu, aby se přichystal k dlouhému putování. Nechal si osedlat toho nejrychlejšího koně, vzal nádhernou zlatou truhličku vykládanou drahými kameny, kterou měl již pro tuto chvíli dlouho připravenou. V té truhlici bylo to nejryzejšího zlato. Stovky let staré dědictví od jeho předků. Byl to pro Melichara ten největší poklad, kterým mohl Ježíška obdarovat. Briskně se vydal na cestu. I jeho ta Hvězda bezpečně vedla tam, kam bylo třeba. 

Inspirace:
Přidejme dnes do naší scenérie Melichara v červeném plášti sedícího na koni. Zamysleme se nad tím, proč zrovna on obdaroval Ježíška zlatem… Podumejme si nad tím, co pro nás zlato symbolizuje, jak jej vnímáme, jaký k němu máme vztah… Tak dobrou noc, Zlatíčka

melichar

Autor obrazu: Peter Paul Rubens

Úterý 1. ledna
Jeden z těch králů, mudrců a kouzelníků pocházel z Východu, dalekého Orientu. Měl snědou sluncem do bronzova opálenou a zářivou pleť. Jmenoval se Kašpar. Byl to mladý urostlý a velmi pohledný muž, radost pohledět. Navíc byl také velmi vzdělaný a moudrý. Lidé z jeho kraje jej často vyhledávali, když potřebovali radu či pomoc. On znal na vše tu správnou odpověď. Pečlivě dbal též o svůj vzhled. Rád se hezky oblékal. Nosil široké balónové kalhoty po kolena, krásnou obuv a plášť olivově zelené barvy. Na svou tmavou lehce zvlněnou kštici pečlivě každé ráno při slunce východu pokládal tmavě zelený turban s korunou vykládanou drahými kameny. Bydlel v překrásném paláci postaveném z bílého mramoru. Palác zdobilo mnoho zlata, drahokamů a ručně tkaných skvostných koberců. Nádhera jako z pohádky.

Jednoho večera seděl Kašpar na měkkém polštáři ve své hvězdárně v nejvyšší komnatě paláce. Tam v těchto pozdních hodinách sedával sám, nikým nerušen, hluboce pohroužen do svých pozorování a rozjímání. Pečlivě zkoumal oblohu, jediný detail na nebeské klenbě nemohl uniknout jeho ostřížímu zraku. 
Tu radostně vykřikl: „Jaképak zjevení to vidí oči mé?! Není-liž to ta kráska s dlouhými vlasy, kterou tak dlouho očekávám?! Ta Hvězda, o které má duše již dlouho zpívá krásné písně. O tom, že se narodí král, který bude panovat zemi po všechen čas?! Jistě, ano, je to ona! Ihned se musím vydat na cestu. Poklonit se až k zemi tomu velkému králi. Přivítat jej. Vzdát mu úctu.“ 

I když Kašpar věděl již dlouho, že tento okamžik přijde, byl z té události celý rozechvělý. Ještě v tu noc se přichystal. Vzal ten nejvznešenější dar, kterým mohl obdarovat tak vzácného člověka. Docela malou baculatou nádobku naplněnou velmi zvláštní vonnou pryskyřicí karmínové barvy. „Však jen král a mudrc všech mudrců si zaslouží být pomazaný touto vzácnou mastí, kterážto myrhou se nazývá.“ Pak osedlal svého nejzdatnějšího slona a vydal se za hvězdou. Za hvězdou nebeskou, která mu na obloze ukazovala směr. 

Inspirace:
Radostně dnes přivítejme čerstvě narozený Nový rok. Dejme si kus vánočky a taky trochu čočky. Přidejme do naší domácí betlémské scenérie mudrce Kašpara, jak na slonu vyráží za Ježíškem. Dnes si nedávejme žádná předsevzetí, nechme si na tyto serióznosti příští dny… 

Novoroční pověry:
Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Nemít v kapse drobáček, bude z tebe chudáček.
Když do domu zavítala stařena na Nový rok, věštilo to hádky. Když však přišla mladá krasavice, věštilo to lásku a shodu.
Ze světnice se v tento den nesmí nic vynést, ani vymést.

r0 0 4032 2267 w1200 h678 fmax

Zdroj: https://www.examiner.com.au/story/5122319/going-in-search-of-the-christmas-star/

Pondělí 31. prosince
Žili byli daleko předaleko od městečka Betléma mudrcové. Moudří muži, které někteří lidé i kouzelníky nebo mágy nazývali. Bylo jich mnoho a nitka jejich životů se odvíjela v různých částech světa. Říká se, že to byli jen mužové, ale kdo ví… možná žily byly mezi nimi i moudré ženy, kouzelnice a vědmy. Vždyť co by byli muži bez žen a ženy bez mužů… 
Náš svět je vykouzlen v božské dokonalosti, vše má svou druhou polovinu, ale možná může být někdy skrytá, někde docela tajemně schovaná… 

Ale zpět k našim mudrcům… I když víme, že jich bylo mnoho, představme si, že se všichni ukryli do třech postav. Trojice velikých mužů, trojice vznešených králů. Tito králové byli velice vzdělaní, rozuměli všem možným vědám, vyznali se v lidech, zvěři, bylinách, stromech, kamenech a dokonce i ve hvězdách uměli číst. Věřte, nevěřte… Každý z nich žil v jiné zemi, nikdy se nepotkali, ale přece se tak velmi dobře znali. Zvláštní druh přátelství mezi sebou chovali. 

Každý z nich dobře věděl, že až se na nebi objeví jasná letící hvězda, ta překrásná kometa, narodí se v dalekém Betlémě král všech králů. Slunce na zemi, které prozáří lidská srdce. Oni sami vyřkli toto dávné proroctví. Vyčetli jej z hvězd. Jejich prastaré duše jim o narození Mesiáše pověděly.

Inspirace:
Dnešní den je posledním dnem v roce. Radujme se a moc nedumejme „nad nesmrtelností brouka“. Udělejme si dnešní den tak trochu bláznivý a plný legrace. Pochutnejme si na české specialitě – obložených chlebíčkách. A až si budeme o půlnoci slavnostně připíjet, pomysleme na sebe všichni navzájem, ať se nám všem dobře vede a ať je nám hezky doma, ať už je to kdekoliv. Na zdraví! A krásný nový rok vám vinšují Elmavíly 


Zajímavost:
Silvestr je pojmenován na památku papeže Silvestra I., člověka, který žil na rozhraní dvou věků. Končilo období divokého pronásledování křesťanů, začínala éra psaná novou církví. Den sv. Silvestra se oficiálně slaví od středověku. Zvyk slavnostního přípitku všeho nejlepšího do nového roku pochází už ze starého Říma.

tři králové

Zdroj: http://www.jameschristensenart.com/Default.asp?!=W&ID=16204

Neděle 30. prosince
Josef s Marií a malým miminkem odpočívali v klidu a v pokoji stále ve chlévě. Ukrytí hezky v teploučku. Tu a tam je přišli pozdravit a přivítat prostí lidé, kteří se dozvěděli tu krásnou novinu o narození jezulátka. Ne všichni však těm zvěstem věřili, objevilo se i mnoho pochybovačů a zpochybňovačů. „Jaképak jsou to řeči o narození krále světa. Vždyť jsou to jen babské povídačky,“ říkali ti nevěřící nedůvěřivci. Aniž by to věděli, svými řečmi udělali vlastně mnohé pro ochránění Ježíška a jeho rodičů. K té čisté rodině totiž přicházeli jen ti, kteří věřili, důvěřovali andělskému vedení…

V jedné z dalších nocí brzy po narození Ježíška, Josef i Marie tvrdě spali. I malý synáček zabalený v plenčičkách a teplé houni sladce podřimoval kolíbán několika krásnými anděli, kteří o něj bez ustání pečovali. Josefovi se zdál zvláštní sen… Zjevil se mu obrovský Anděl a takto k němu naléhavým hlasem promlouval: „Josefe, jste ve velkém nebezpečí. Hrozí vám velká bolest, utrpení a malému Ježíškovi smrt. Vzbuď svou ženu, zabalte všechno potřebné a rychle, ještě teď v noci, se vydejte na cestu pryč z Betléma. Už nemeškej ani chvíli. Jděte! Povedu vaše kroky.“ 

Josef procitnul z toho zvláštního snu. Polil jej studený pot. Celý roztřesený zašeptal: „Co to bylo? Andělské zjevení… Děkuji Ti!“ On věřil. Měl obrovskou důvěru ve vyšší vedení. Nepochyboval. Ihned vzbudil svou ženu. „Vstávej, má milá. Rychle vezmi synáčka. Nasedni na oslíka. Na nic se mě neptej, každé slovo je teď navíc.“ Marie trochu překvapená udělala, jak jí Josef nařídil. Hbitě, briskně, instinktivně. Za chvíli byli všichni z chléva pryč i s jehňátkem Snížkem a všemi nutnými věcmi. Ani stopa po nich ve stáji nezůstala. Noc je chránila svým tmavým pláštěm. Byli jako neviditelní. Josef se plně oddal v andělské vedení. Šediváčkovi kroky byly jisté. Oslík je vedl rychle směrem tam, kam zapadá slunce…

Inspirace:
Buďme i my důvěřiví. Věřme ve vyšší vedení. Dovolme si žádat o pomoc našim očím neviditelné přátele. Tato víra hory přenáší. Představme si, že nás stále opatruje náš anděl strážný, stále stojí za námi a je připraven se o nás kdykoliv postarat. Čeká však na to, až se k němu obrátíme. Naše modlitba jej vyživuje. Třeba si každý večer představme, že usínáme v jeho láskyplném objetí. Naučme to i naše děti a děti našich dětí (může to být jednou pro ně to nejdůležitější, co se od nás naučily...). To budou ale krásné sny…

Přileť ke mně Andělíčku
obejmi mě na chviličku
Rozsviť hvězdy, zavři den
pošli prosím krásný sen

Rembrandt Dream of Joseph

Autor: Rembrandt/ Název díla: Josefův sen

Sobota 29. prosince
Mezi lidmi se již po dlouhé časy vyprávěla stará proroctví o tom, že se jedné kouzelné noci narodí dobrý král, který bude vládnout celému světu. Když Anděl zvěstoval nejprve pastýřům a pak i dalším lidem radostnou novinu o narození Ježíška, mnozí z nich ihned uvěřili, že se tato pradávná slova konečně naplnila. Ne však úplně všichni se z této zprávy radovali…

Toho času vládl v Judee mocný král Herodes. Římští senátoři včele s císařem Augustem jej jmenovali správcem této části říše. Herodes byl jeden z největších panovníků své doby. Ve vládě byl velmi schopný, byl dobrým vojevůdcem a stratégem. Vybudoval mnoho nádherných a velkolepých staveb. Nechal přestavět i svůj královský palác a chrám v Jeruzalémě. Za tyto činy si vysloužil přízvisko Veliký. Jenže lidé mu dali i jiné jméno, již méně honosné… 
Začalo se mu říkat též Herodes Ukrutný. Moc a síla mu velmi zachutnaly. Za žádnou cenu si tyto pochoutky nechtěl nechat ničím a nikým sebrat. Dokonce ani vlastními dětmi… 
    

I k němu se brzy donesla TA zpráva o naplnění proroctví o zrození krále. Herodes se tak vylekal. Zaplavila jej vlna nesnesitelného strachu. Ten příšerný pocit, že by jej mohl někdo svrhnout, že by jej mohl někdo nahradit, že by pozbyl svého postavení, své moci. Jeho svět se zcela otřásl. Nutkavé myšlenky jej vedly k jedinému rozhodnutí: „Ať okamžitě přestanou dýchat všichni novorození chlapci v městě Betlémě. Ať jim srdce přestanou bít! Ať jejich oči již nikdy nespatří světlo světa!“ Jak rozkázal, tak bylo vykonáno. 

Jen jeden docela malý chlapeček unikl tomu krutému soudu… 
    

Inspirace:
Zapalme dnes svíci za všechny děti, které odešly příliš brzy.

Stairway to Heaven 818x1024

Název díla: Schody do nebe/ Autor: Terri Davis

Pátek 28. prosince
V tu kouzelnou noc postupně přicházeli další a další lidé, kteří se tu krásnou novinu o narození Ježíška dozvěděli. Nesli malému pacholátku různé dobrůtky, teplé plédy a jiné věci potřebné pro miminko. Přinášeli i dary pro jeho rodiče. I mrkvičku pro oslíka a jehně. Však i ta hodná zvířátka si zasloužila nějakou tu laskominu za věrné služby.

K ránu již byl v chlévě klid. Všichni návštěvníci včas rozpoznali, že novopečená maminka s děťátkem potřebují odpočívat a nechali je o samotě. Marie s Ježíškem v náručí usnula s úsměvem na rtech. 

Josef bděl, nešlo mu oka zamhouřit. V hlavě měl spoustu rozvířených myšlenek, létaly sem a tam jako hejno bzučících včel. Srdce měl rozechvělé: „Vždyť já mám syna! Já, který si myslel, že už se snad nikdy nedočkám potomka! Jsem tak šťastný.“ Byl docela zjihlý a dojetím plakal. Pozoroval svou spící rodinu. A zaplavila ho hrdost, náramná hrdost. Po chvíli se probudilo novorozeňátko, začalo maličko škytat. Josef chtěl, aby si jeho vysílená žen pořádně odpočinula, a tak vzal něžně chlapečka do svých dlaní. Trochu se bál, aby jej držel dobře, aby snad ten malý nezačal plakat. Josef byl maličko neohrabaný. Jeho ruce, zvyklé na tvrdou práci se dřevem, byly při chování novorozeňátka tak trochu legračně nešikovné. „Pojď ke mně, ty můj maličký. Neboj se, zvládneme to,“ chlácholil spíše sám sebe. Už ho pevně držel v náručí. Tak slastný pocit jej zaplavil… držet tak rozkošné maličké stvoření. Ježíšek byl sice malinký, ale Josef cítil, jak velká síla z něj vyzařuje. 

„Pojď chlapče, půjdeme se podívat ven. Na ten nejkrásnější strop, který kdy lidské oko spatřilo. Na nebeskou báň plnou jasných světýlek. Ukážu ti všechno, co mám tak rád.“ Josef s Ježíškem v náručí vyšel ven. Hvězdy ještě svítily, ale již pomalu začínaly blednout. Bylo těsně před úsvitem. Josef se vydal kousek po cestě a tiše synáčkovi vyprávěl: „To jsou moc staré stromy, které k nám sklánějí své koruny. Možná se tobě klanějí a něco říkají.“ A stromy opravdu cosi šeptaly. Ježíšek se maličko usmíval, jako by jim rozuměl. U cesty byly tmavé kameny, ale když kolem nich Josef s maličkým procházel, začaly zvláštně svítit a třpytit se, jako by je naplnily radostné jiskřičky. Ježíšek se stále vesele usmíval. Keře začaly jako zázrakem kvést a ptáčci se rozezpívali tak libě… 

Na obzoru vyšlo slunce a vyhouplo se na nebe. Zalilo celou cestu svým zlatým světlem. „Synáčku, to je Slunce. Kraluje obloze ve dne. Září a hřeje,“ řekl slavnostně Josef a pak dodal, „je krásné a silné. Stejně jako ty.“

Inspirace:
Dnešní den je svátkem betlémských neviňátek. Je to od nepaměti svátek dětí a slaví se na počest nemluvňátek, které nechal král Herodes zabít ze strachu z Ježíška. O tomto dni se nesmělo prát. Dospělák nesměl vztáhnout ruku na dítě, pokud by se tak stalo, mohlo by přijít neštěstí. Je-li tento den sychravý, hrozí příští rok nemoci, ale je-li tento den slunný, bude nás provázet zdraví. 

 d621484903fcf11bdd72afba546082f7

Zdroj: https://i.pinimg.com/originals/d6/21/48/d621484903fcf11bdd72afba546082f7.jpg